Neverbální komunikace
- Je pro umírající paradoxně mnohem důležitější.
- V posledních fázích života se často umírající uzavírá do sebe a zmenšuje se potřeba přímé komunikace.
- Slova ztrácejí svou důležitost – autentickým, přátelským postojem či dotekem řeknete mnohdy víc, než velkým množstvím slov. Využít můžeme celý komplex mimoslovních projevů – od výrazu obličeje, pohledu do očí, přes nesmírně důležité doteky (držení za ruku, pohlazení).
- Důležité je vycítit, co je našemu blízkému příjemné – někdy chce cítit lehký dotek naší ruky, jindy mohou doteky působit rušivě. Pomoci nám může i to, jak v minulosti vnímal blízkost ostatních, jak vyjadřoval své city a překonával bolesti. Možná ho tak lépe pochopíme a naučíme se být tak blízko, aby to pro něj bylo příjemné.
- Nechápejte odmítání nebo odstup jako znamení nedostatečné lásky. Umírající člověk je zaměstnán obvykle sám sebou a svým životem a vy jej jen něžně, někdy zblízka a někdy více zpovzdálí, provázíte.
Důležité je, abychom sami byli vnitřně zcela klidní. Až do konce doprovázíme našeho blízkého tiše a pozorně, někdy právě jen prostým společným dýcháním.
Verbální komunikace
Komunikace je pro umírajícího velmi důležitá. Umírající potřebuje, aby mu někdo naslouchal, aby byla vyslyšena jeho poslední přání. Komunikace také slouží ke zmírnění pocitů izolace a nejistoty – umožní umírajícímu mluvit o svých problémech, strachu. Nám pak může pomoci odhalit problémy, které našeho blízkého trápí.
Základní principy:
- Důležité je aktivní naslouchání.
- Vašemu blízkému dávejte opakovaně najevo, že jste připraveni hovořit o všem, co jej trápí.
- Čekejte na jeho otázky a na jeho volbu tématu
- Pomozte blízkému pozitivně interpretovat jeho život.
- Řešte konkrétní záležitosti a témata věcně.
- Buďte upřímní (a to nejen k blízkému, ale i sami k sobě)
- Nenalhávejte si, že se nic neděje, neskrývejte emoce – pouze tím prohlubujete nejistotu a úzkost. Vzájemné zamlčování pocitů znemožňuje sdílení a vzájemnou podporu.
- Na otázky odpovídejte pravdivě a bez vyhýbavých odpovědí – a to i o jeho nemoci a o tom, že se blíží smrt. Věřte, že ať se ptá jakkoli, chce znát pravdu a nechce být okolím klamán. Člověk, který je na konci života, tuto skutečnost většinou velmi dobře tuší a pokud se budete tvářit, že se nic neděje, pak s Vámi na toto téma nebude chtít dál komunikovat a na vyrovnávání se s blížící se smrtí bude úplně sám.
V posledních dnech života ztrácí umírající kontakt s přítomným světem – dělá často gesta či prohlášení, která nedávají zdánlivě smysl, nepoznává své blízké. Je důležité, abyste si uvědomovali, že se nejedná o známku odmítnutí, nýbrž o to, že ztrácí spojení s naší realitou. Nesnažte se mu jeho novou realitu vymluvit nebo ji odhánět, naopak – zapojte se do ní, naslouchejte mu, buďte přítomni. Může to také být způsob, jak vám váš blízký sděluje svá přání.