MÝTUS č. 1
Doma nejsme schopni umírajícímu zajistit tak kvalitní odbornou péči jako v ústavní péči. Hrozí problém s porozuměním. Je proto zcela normální, že umírání je plné bolesti a osamění.
V naprosté většině případů je pro umírající nejdůležitější to, že jsou v laskavé péči svých nejbližších a nejsou mezi cizími lidmi a v cizím prostředí. S odbornou péčí může pomoci paliativní péče. Díky této péči se obě strany mohou spolehnout, že umírající nebude trpět velkými bolestmi. Současně nebude opuštěn a díky komplexní péči zvládneme i další obtíže (např. obtížnější komunikaci, zvládnutí průvodních projevů umírání apod.). Odborníci, kteří paliativní péči doma poskytují, představují pro rodinu vysoce odbornou i lidskou oporu, a to i při případném rozhodování o hospitalizaci, pokud je opravdu nezbytná.
MÝTUS č. 2
Péče o umírajícího je pro rodinu vyčerpávající.
Péče o umírajícího skutečně klade vysoké nároky na celou rodinu. Ovšem –pokud to dokážeme a uděláme pro našeho blízkého to nejlepší, co můžeme /umíme/, pak věřte, že to přinese radost i nám samotným. Minimálně nám topomůže překonat těžké období zármutku, které přijde po smrti, neboť budeme vědět, že jsme pro našeho blízkého udělali vše, co jsme udělat mohli.
Zdroj: Rady a tipy pro pečující