Základní principy psychohygieny

Péče o oblast mysli, úprava životosprávy, relaxace

Psychohygiena

Psychohygiena je disciplína, která stojí na rozhraní lékařských, psychologických a sociálních věd. Jejím cílem je duševní rovnováha a zdraví člověka.

Psychohygiena se zaměřuje na možnosti vlastní autoregulace – působení na sebe sama a pozitivní přetváření svého prostředí.

Péče o oblast mysli

  • snažte se o pozitivní myšlení (spokojenost, uvolnění, klid, radost z maličkostí)
  • využívejte svůj smysl pro humor, smějte se – pokud možno co nejčastěji
  • zbavte se negativních emocí (strach, hněv, vztek, zloba) – zkuste se „přeladit“ (uvolněte se četbou, poslechem hudby, procházkou v přírodě, modlitbou, meditací)
  • naučte se odpočívat – odpočinek slouží k regeneraci sil, musí však být doprovázen celkovým duševním uklidněním (nemyslet na povinnosti). Ideální je změna prostředí. Současně by se mělo jednat o aktivní odpočinek, který je účinnější, než nečinnost (únava se někdy prohlubuje i nicneděláním).

Úprava životosprávy

Správná životospráva je faktor, který pomáhá při eliminaci stresu a ovlivňuje naši duševní rovnováhu i psychosomatické zdraví. Důležité jsou především:

  • nedostatek pohybové aktivity podporuje emoční napětí
  • vhodný je jakýkoliv pohyb – cvičení, sport, manuální práce
  • doporučené zásady:
    • zkuste cvičení zařadit jako pravidelnou činnost, s rozsahem min. 20 min.
      – naplánujte si čas, kdy se pohybové aktivitě budete věnovat
    • zvolte si aktivitu, která vás baví
    • najděte si společníky, aby vás cvičení neomrzelo
    • začněte postupně a zaznamenávejte si své výsledky, budete mít možnost posoudit pokroky
  • důležitá je zejména pravidelnost – snažte se jíst pravidelně, nepřejídejte se a nevynechávejte snídaně (Snídající lidé nemívají hlad a nepřejídají se. Naopak mají více energie a necítí se unavení). Snídaně by měla být vydatná, večeři naopak volíme lehkou a dobře stravitelnou.
  • používejte potraviny, které jsou bohaté na živiny – omezte příjem živočišných tuků, soli a cukru, naopak jezte dostatek ovoce a zeleniny
  • jezte v klidu, soustřeďte se na jídlo – lépe si ho vychutnáte.
  • pro dospělého člověka je dostatečnou dobou k spánku 6-8 hodin denně
  • ideálním prostředím ke spánku je tichá a temná místnost s dostatečným přívodem čerstvého vzduchu a nižší teplotou
  • doporučujeme chodit spát v určitou hodinu – organismus si na tento rytmus zvykne a bude se vám lépe usínat
  • před ulehnutím se věnujte asi 15 minut činnosti, která vás uvolní (poslech hudby, krátká procházka, teplá koupel). V případě četby si vezměte něco, nenáročného, co vás nerozruší
  • ponořte se do příjemných a uvolňujících vzpomínek na něco hezkého, v žádném případě nepřemýšlejte nad nějakými přípravami a obavami
  • před usnutím se vyhýbejte těžkým jídlům a nadměrné konzumaci alkoholu
  • spánek je možné podpořit bylinnými čaji (např. meduňka), hořčíkem nebo potravinami, které ovlivňují tvorbu melatoninu (spánkový hormon) – např. rýže, kukuřice, ořechy, mrkev. Také je vhodné se jít na půl hodinky projít nebo zasportovat. Naopak se vyvarujte před spaním práci na počítači.
  • pravidelnost denního režimu má velký význam z hlediska upevňování našeho psychosomatického zdraví
  • podstata spočívá ve vytvoření základních stereotypů, na jejichž realizaci člověk vynaloží mnohem méně fyzické i duševní energie, než při nepravidelných činnostech
  • časový stres – resp. nedostatek času (ať už skutečný nebo domnělý) přispívá k pocitům napětí; nelze ho zcela odstranit, ale je možné snížit jeho intenzitu, např. pomocí pravidelného režimu, do kterého nezapomínáme zahrnout i prostor věnovaný sobě
  • základní principy:
    • vypracujte si rámcový denní, týdenní či měsíční plán – rozvrh práce a povinností by měl být rozumný – nepřebírejte nesplnitelné úkoly, střízlivě odhadujte vlastní časové možnosti, počítejte s přiměřenou časovou rezervou
    • rozdělujte povinnosti na důležité a méně důležité, omezujte zbytečnosti – realizujte podstatné věci, nebojte se na ty méně podstatné rezignovat
    • omezte na minimum časové ztráty – tedy činnosti, které nás obírají o čas a současně nic nepřináší (dlouhé povrchní rozhovory, sledování televize apod.)
    • přizpůsobte svůj režim svému biorytmu, využijte chvil před spánkem např. k aktivnímu odpočinku apod.

Relaxace

Stav relaxace je pro člověka stavem zcela přirozeným. Potřeba uvolnit se a vydechnout provází člověka odjakživa. Péče o nemohoucí osobu vede velmi často k přetížení a vystresování, proto je dobré najít si každý den chvíli, kdy svému tělu a mysli umožníme alespoň pár minut setrvat v příjemném relaxovaném stavu – naše tělo to ocení a vrátí nám to lepší tělesnou kondicí.

Okruh činností, při kterých se dostáváme do relaxovaného stavu, je také široký. Relaxovaný čili uvolněný a pokojný stav může navodit např. poslech hudby, sportovní aktivita, která nás baví, procházka v přírodě, či posezení s přáteli, u kterého máme příležitost se zasmát (neboť smích je jednou z nejlepších relaxačních technik). Může jím být dokonce i úklid prováděný s úsměvem a radostí. Je jen potřeba najít to, co nás těší, co budeme dělat s radostí a chutí a budeme se u toho cítit dobře.

  • určitě už jste na sobě častokrát poznali, že různé citové pohnutky podstatně mění rytmus i způsob dýchání – vědomým relaxovaným dýcháním se můžeme zbavit nejen stresu, ale i mírnit právě pociťovanou bolest
  • Zásady správného dýchání:
    • dýchání se děje především do dolní části plic (tzv. do břicha). Bránice a dolní žebra se volně pohybují. Břišní svaly jsou při nádechu uvolněné
    • výdech bývá delší než nádech, je klidný a plynulý
    • dechová frekvence je nižší, dýchání je efektivnější a potřeba kyslíku menší

Předpokladem relaxace je volba místa a správná poloha:

  • při počátečních cvičeních je nutno zajistit klidné místo
  • položte se naznak na pohovku nebo na postel a zaujměte co nejpohodlnější polohu
  • je-li to pro vás příjemnější, můžete si dát pod hlavu polštářek, v žádném případě však nesmí být hlava nepřirozeně skrčená nebo napjatá
  • ruce spočívají podél těla

Metody relaxace

Jedná se o oblíbenou metodu relaxace, a to pro svou jednoduchost (tuto relaxační metodu můžeme provádět klidně i v tramvaji nebo v čekárně u lékaře).

  • zaujmeme pohodlnou pozici
  • přestaneme se zaobírat našimi myšlenkami a veškerou svou pozornost soustředíme jen na náš dech
  • začínáme hlubokým, pomalým nádechem nosem
  • počítáme plynule až do plného nádechu až do břicha
  • na vrcholu nádechu na chviličku dech zastavme a pak můžeme postupně pomaličku začít vydechovat
  • výdech nosem by měl být delší než nádech

Jde o metodu, která se hodí v případě, že nás obtěžují stále stejné nepříjemné myšlenky a my se jich nedokážeme zbavit. Tato technika nám umožní odmítnout negativní myšlenku a nahradit ji myšlenkou pozitivní.

  • Jakmile se vám do mysli vkrádají myšlenky, které vás obtěžují (např. to nezvládnu, špatně to dopadne, jsem k ničemu, mám strach, že…atd.), řekněte si nahlas: „STOP!“
  • Poté se s tou myšlenkou s láskou rozlučte, např. takto: „Děkuji za informaci, ale již tě nepotřebuji, tak tě s láskou propouštím ze své mysli.“
  • Následně nahradíme starou myšlenku novou, pozitivní, jako např.: „Věřím, že vše dobře dopadne.“ Nebo: „V mém světě je vše v pořádku.“ Nebo: „Jsem láskyplná a šťastná bytost.“
  • Je spousta krásných myšlenek, které stojí zato, vyměnit za staré myšlenky, které nám již neslouží. A ne nadarmo se říká, že stokrát opakované se stane pravdou.

Principem je ztišit se, uvolnit tělo, zavřít oči a ve své představě jít do jakéhokoli místa (reálné či vysněné krajiny) a co nejživěji si představit, co nás obklopuje, vnímat zvuky, barvy a vůně:

  • typickou představou tohoto druhu je procházka krajinou, ke které máte pozitivní vztah
  • touto krajinou se můžete procházet, vnímat teplo slunečního svitu, poslouchat zurčení potoka, zpěv ptáků, můžete přivonět k vaší oblíbené květině
  • čím živěji si dokážete představit každý jednotlivý detail a čím více smyslů zapojíte, tím bude tato relaxace účinnější

Meditace patří mezi náročnější relaxační techniky. Je určena pro ty, kdo již zvládají bez problémů uvolnit nejen své tělo, ale i svou mysl.

  • cílem je co možná největší rozvolnění myšlenek, zabrání do vlastního nitra
  • je realizována prostřednictvím (formou) soustředění pozornosti na svůj dech nebo na nějaký monotónní zvuk (např. vydáváme slabiku ÓM)
  • snažíme se na nic jiného nemyslet; pokud nějaká myšlenka přijde, nezaobíráme se jí, jen ji pozorujeme jako nezávislý pozorovatel – myšlenka přichází a zase odplouvá, pokud jí nebudeme věnovat pozornost