Slovník nejčastějších pojmů v sociálních službách

Definice pojmů, zdravotní a sociální služby, pečovatelská služba
  • Aktivita – Jednání, činnost, akce, praktická činnost.
  • Aktivizace – Zahrnuje aktivity pro trénink fyzické i psychické kondice seniora. Předpoklad je, že senior chce, umí a může aktivity provádět.
  • Dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav – Nepříznivý zdravotní stav, který trvá déle než 1 rok.
  • Individuální plán – Jde o základ pro plánování průběhu sociální služby a spolupráce mezi uživatelem a pracovníkem. Zároveň je to individuální plán, v němž je stanoven cíl a jednotlivé kroky, jak ho dosáhnout.
  • Kompenzační pomůcky – Jsou to zdravotnické pomůcky, které mohou osobě se sníženou pohyblivostí usnadnit každodenní činnosti.
  • Metodika úkonůJde o popis základních, či fakultativních činností, na které byl zpracován metodický postup („metodika úkonů“). Ten pracovníkům popisuje, co jaký úkon zahrnuje a jak ho provést.
  • Nepříznivá sociální situace – Jde o ztrátu či oslabení schopnosti, a to z důvodů např. nepříznivý zdravotní stav, sociálně znevýhodňující prostředí, věk, životní návyky apod.
  • Ochrana práv – Každý člověk má svá práva, která vychází z Listiny základních práv a svobod. Poskytovatel služby by se jimi měl řídit a hájit je. Uživatel služby má například právo vyjádřit nespokojenost se službou, ukončit tuto službu bez udání důvodu, má právo na soukromí apod.
  • Osoba se zdravotním postižením – Jedná se o fyzické osoby, které jsou:
    • orgánem sociálního zabezpečení uznány jako plně invalidní (s těžším zdravotním postižením)
    • orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními, rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (za zdr. znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání, ale je výrazně omezeno vykonávat dosavadní povolání, z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdr. stavu.).
  • Osoba v hmotné nouzi – Jde o stav, kdy osoba nebo celá rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastními silami.
  • Osobní asistence – Poskytuje se v přirozeném sociálním prostředí osobám se zdravotním postižením či seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba se poskytuje v předem dohodnutém rozsahu a čase a je zpoplatněná. Služba obsahuje pomoc např.:
    • při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
    • při osobní hygieně
    • při zajištění chodu domácnosti
    • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
    • při prosazování práv a zájmů atd.
  • Pečovatelská služba – Poskytuje se dětem, seniorům či osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Ať už v přirozeném prostředí nebo ve specializovaných zařízení. Služba obsahuje pomoc např.:
    • při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
    • při osobní hygieně
    • při poskytnutí či zajištění stravy
    • při zajištění chodu domácnosti
    • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
    • při prosazování práv a zájmů atd.
    • Služba se poskytuje za úplatu až na několik výjimek. Bezúplatná je pro rodiny, ve kterých se narodily současně 3 nebo více dětí, účastníkům odboje a pozůstalým manželům a manželkám po účastnících odboje, starším 70 let.
  • Péče o vlastní osobu – Tím se rozumí hlavně denní úkony, které se týkají zajištění a přijímání stravy, osobní hygieny, oblékání a pohybu.
  • Pochůzka – Jde o jeden z úkonů terénních sociálních služeb. V rámci úkonu „pochůzka“ je možné zajistit vyzvednutí léků v lékárně, zanést dopis na poštu nebo odnést oblečení do čistírny.
  • Pomoc v hmotné nouzi – Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o moderní formu pomoci osobám, které mají nedostatečný příjem. Vychází z principu, že každá pracující osoba se musí mít lépe než ta, která nepracuje, nebo se dokonce práci vyhýbá. Jde o opatření, kterým úřady bojují proti sociálnímu vyloučení.
  • Poskytovatel sociální služby – Jedná se o organizaci či společnost, která poskytuje sociální služby.
  • Přirozené sociální prostředí – Zpravidla jde o domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, ať už jde o rodinu, nebo osoby, se kterými sdílí pracovní, vzdělávací či běžné sociální aktivity.
  • Příspěvek na péči – Náleží lidem, kteří jsou, především z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, závislí na pomoci jiné osoby a mají omezenou možnost zvládat základní životní potřeby. Příspěvek na péči náleží osobě, o kterou má být pečováno, ne osobě, která péči vykonává. Příspěvek je hrazen ze státního rozpočtu. Posuzování stupně závislosti je hodnocení rozhodných skutečností, zda je osoba schopna samostatně vykonávat péči o sebe, o domácnost a řešit osobní záležitosti.
  • Soběstačnost – Vyjadřuje úkony umožňující fungování v sociálním životě, např. komunikovat, nakládat s penězi či předměty osobní potřeby, uvařit si, vyprat, uklidit atd. Příspěvek náleží osobě, o kterou je pečováno, ne osobě, která péči vykonává. Každý člověk má schopnost soběstačnosti jinou, proto se rozděluje do 4 stupňů (mírná až úplná) závislost na pomoci jiné osoby.
  • Sociální – Společenské řešení nepříznivých nebo nouzových sociálních situací, týkající se společnosti nebo životních podmínek jednotlivce ve vztahu ke společnosti, a také snaha o zlepšení společenských problémů.
  • Sociálně-správní poradenství – Orientace jednotlivců, rodin, skupiny komunit v jejich legislativních a správních možnostech.
  • Sociálně-správní činnost – Uplatnění nároku a poskytování finanční či věcné podpory a pomoc v systému sociálního zabezpečení.
  • Sociální péče – Jde o nástroj ochran občanů pro případ sociální události, díky které si člověk nedokáže sám zabezpečit základní životní potřeby. Je to soubor sociálních služeb a sociálních dávek.
  • Sociální politika – Jedná se o činnost státu a dalších organizací, které mají pozitivně ovlivnit životní podmínky lidí. Cílem této politiky je vytvářet důstojné podmínky pro život občanů v případě nepříznivé sociální události, zejména:
    • stáří
    • nemoc
    • chudoba
    • nezaměstnanost
    • invalidita
  • Sociální práce – Je profesionální aktivita zaměřená na pomoc jednotlivcům, skupinám či komunitám. Snaží se zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl.
  • Sociální pracovník – Člověk, který pomáhá osobám využívajícím sociálních služeb.
  • Sociální prevence a ochrana – Vytvoření podmínek k omezení rizika vzniku a zhoršení sociálních problémů u ohrožených jednotlivců, rodin i skupin, včetně jejich vyhledávání (tzv. depistáž).
  • Sociální služby – Jedná se o služby určené pro osoby v nepříznivé sociální situaci, zejména zdravotně postižení, senioři se zhoršenou soběstačností, bezdomovci, uprchlíci, mentálně či duševně nemocní, uživatelé návykových látek apod.
  • Sociální šetření – Zjišťování údajů, potřeb a zdrojů. Také rozpoznávání a mapování sociálních problémů, zdrojů a potřeb u jednotlivců, skupin a komunit a jejich vzájemných souvislostí.
  • Sociální začleňování – Začleňování osob do společnosti.
  • Supervize – Nástroj celoživotního učení používaný výhradně u pomáhajících profesí.
  • Terénní sociální služba – Sociální služba, která je poskytovaná v přirozeném prostředí dané osoby (ve vlastní domácnosti).
  • Uživatel sociální služby – Člověk, který na základě písemné smlouvy využívá sociálních služeb.
  • Zájemce o službu – Ten, kdo vyhledává a má zájem o sociální službu, kterou by mohl využívat.
  • Zakázka – Je oboustranná dohoda, mezi uživatelem a poskytovatelem, o závazcích do budoucna.
  • Zdravotní péče – Tato péče je poskytována ve zdravotnickém zařízení, a to pouze oprávněnou osobou, tedy zdravotnickým pracovníkem.
  • Zdravotní postižení – Může být tělesné, mentální, smyslové, duševní nebo kombinované formy, přičemž toto postižení činí nebo může činit osobu závislou na pomoci jiného člověka.

Zdroje: Ledaxsluzby, IPVZ